Politici v souvislosti s epidemií Covid-19 rádi používají válečnou terminologii: jsme ve válce, bojujeme, našimi zbraněmi jsou… Když se oprostíme od řečnického patosu, zjistíme, že tato přirovnání jsou překvapivě výstižná. Ne snad co do počtu padlých, byť statistiky uvádějí dvojnásobný počet zemřelých oproti necovidové době, ve všech ostatních ohledech však ano – ovšem s různými ale: Zdravotnictví je podřízeno boji s Covidem, ale tíha péče leží na civilních nemocnicích. Mírové hospodářství je přidušeno, ale chybí konjuktura válečného průmyslu, neboť téměř veškerý proticovidový arsenál dovážíme. Obyvatelstvo nenávidí nepřítele, ale podléhá jeho propagandě. Každý občan si toužebně přeje konec konfliktu, ale málokdo je ochoten pro vítězství přinést vlastní oběť…

U toho se zastavme: onou obětí nemyslím odjet na frontu, odejít s partyzány do hor, ukrývat na půdě odbojáře, nechat se deportovat do pracovního tábora či odvést na popraviště, ne – o takové volbě a oběti, jakou podstupovali naši předci, nemluvím. Nemluvím ani o tom, že by snad občané měli jako dobrovolníci nastoupit do nemocnic či odběrových center, nebo že by měli přispívat krachujícím živnostníkům. Onou „obětí“ myslím přijetí zdánlivé samozřejmosti, že se nechám očkovat nikoli kvůli svému osobnímu prospěchu, o němž mohu třeba i pochybovat, ale proto, že tím přispěji k vyhrání války. Mluvím o společenské odpovědnosti každého jednotlivce, která se v době vypjatého individualismu kamsi vytratila. Mluvím o tom, že stejný člověk, který proklíná vládu za uzamčení ekonomiky, není s to pochopit, že svým naočkováním přispěje k tomu, aby se ekonomika odemkla.

Lidé, které nikdy nezajímala biologie, najednou sdílejí fantasmagorické báchorky o zásahu vakcín do lidského genomu. Lidé, kteří s deseti vykřičníky rozesílají „zaručená“ odhalení „odborníků“, o nichž nikdo nikdy neslyšel, zpochybňují výsledky úsilí světových vědeckých špiček. Lidé, kteří bagatelizují závažné průběhy covidové infekce a vysmívají se vyčerpaným zdravotníkům, šíří smyšlenky o škodlivosti očkovacích látek. Lidé, kteří se nikdy nezajímali o společenské dění, najednou věří, že vakcinace slouží komusi k ovládnutí světa.

Vakcíny mají nežádoucí účinky – všechny bez rozdílu. Od banálních až po vážné, od častých až po raritní. Stejné je to s Brufenem, Acylpyrinem, Penicilinem… Odmítáme je snad proto? Ne, jsme přesvědčeni, že jejich přínos převáží nad rizikem. Až se v Evropě naočkují desetimiliony lidí, média se začnou hemžit informacemi o nežádoucích účincích. Co na tom, že se bude jednat o desetiny promile…

Očkování proti Covidu má dvojí smysl: ochránit ohrožené jedince a zastavit ekonomickou katastrofu. První má humánní rozměr a druhý pragmatický, ale důležité jsou oba stejně. Vezměme rozum do hrsti: nebojíme-li se smrtelné nehody, když sedáme do auta, nebojme se očkování. Udělejme to ne pro sebe, udělejme to pro nás.

Štěpán Votoček – ředitel Nemocnice Slaný