Vážení přátelé a všichni kdo to čtete. Je to poněkud delší příspěvek, ale cítil jsem a měl jsem potřebu to napsat. Tohle jsou fotky z dubna 2021 z COVIDového oddělení Nemocnice Slaný. Do dneška na to nemůžu zapomenout, jak ti lékaři, sestřičky a veškerý personál, který tam pracoval a už zase bohužel pracuje, tak byl na úplném absolutním dně a po pravdě se obávám, že zase bude a bude to bohužel velmi brzy. Doopravdy tím myslím na úplném absolutním dně nejen fyzicky, ale hlavně psychicky, protože oni se rozhodli jít pracovat do sektoru zdravotnictví z důvodu, aby lidem pomáhali a zachraňovali životy, což je opravdu obdivuhodné, protože oni riskují denně svůj život za ten náš a ještě k tomu to dělají téměř za „pětník “ a ještě k tomu mají rodiny. V žádném případě nechci a nebudu nikoho jmenovat, ale znám taky jednoho lékaře z Nemocnice Slaný a ten má 3 děti a manželku. Za týden ho vidí asi tak, že on je jeden den v nemocnici, druhý den po obědě na pár hodin doma. Pokud je doma, tak většinou s telefonem u ucha a druhý den ještě zase zpátky do nemocnice. A takhle už to jde téměř 2 roky. Tak jaký to má asi dopad na ty děti a manželku? Musí to být pro ně strašně náročné a asi nikdo z nás si to nechce a ani nedovede představit. O tom se ale teď rozepisovat nechci, protože teď jde o ty fotky, které jsem letos na konci dubna nafotil. Začalo to tak, že 2.ZŠ Slaný, kam jsem chodil do školy, mě oslovila s tím, jestli bych nechtěl udělat sérii fotek na téma „život v COVIDu“. Souhlasil jsem, ale upozornil, že nevím, zda se jim část fotek z této série bude líbit, protože jsem už měl v hlavě nápad. Nápad vypadal tak, že zavolám mému velmi dobrému známému, možná by se dalo říct kamarádovi MUDr. Matěj Falc, jestli by bylo možné se podívat na COVIDové oddělení a zároveň tam udělat část z té série fotek. Zavolal jsem a on souhlasil. Samozřejmě s tím souhlasil i ředitel Nemocnice Slaný MUDr. Štěpán Votoček, kterému také tímto ještě jednou děkuji. Na konci dubna jsem s Matějem potom strávil zhruba 4 hodiny jeho služby na COVIDovém oddělení. Mohu říci, že to byl a asi ještě hodně dlouho bude jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě v negativním slova smyslu. Když jsem totiž po těch 4 hodinách odcházel, tak jsem byl fyzicky dost unavený a to jsem tam „jenom“ fotil. Ale hlavně jsem byl psychicky úplně vyčerpaný a nedivím se, že všichni pracovníci na COIDovém oddělení, kteří tam denně pracovali a už bohužel zase pracují, jsou úplně na dně nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. A řeknu Vám, že vidět a poslouchat něco v televizi nebo na sociálních sítích, je úplně něco jiného, než když tam stojíte, vidíte jednotlivé lidi a potom vidíte, jak se lékaři domlouvají, co dál s tím určitým pacientem. Jelikož už to jsou téměř 2 roky, co s touto nemocí bojují, dokáží odhadnout, jak moc má ten daný pacient velké šance na přežití podle věku a jeho vedlejších diagnóz. Vědět, že pravděpodobně jdete do předem prohraného boje a uklidňovat pacienta, že se budou snažit udělat maximum, musí být opravdu náročné. Lékaři vždy dělají a pracují na maximum, tak pojďte, taky Vy bojovat proti této nemoci na maximum. Tím maximem, které Vy můžete udělat, je nechat se očkovat, protože nejen díky očkování můžeme být všichni #OPĚTSPOLU, ale dokážeme tím také zmenšit pravděpodobnost hospitalizace, následného úmrtí, ale pomůžeme tím hlavně lékařům a sestřičkám, kteří toho mají za ty 2 roky plné kecky a myslím si, že oni by byli velmi rádi, kdyby se mohli vrátit do “normálního” stavu, kdy budou operovat a starat se o pacienty, kteří měli odloženou péči z důvodu COVIDu. Ochrana sice není po očkování 100%, ALE s laskavým svolením MUDr. Matěj Falc vkládám jeho vyjádření k tomu, proč vypadá, že je stejně hospitalizovaných mezi očkovanými a neočkovanými: „Nejzásadnější je parametr – kolik je hospitalizovaných v poměru k počtu očkovaných a neočkovaných. Jinými slovy, na kolik očkovaných či neočkovaných v jaké věkové skupině připadá kolik hospitalizací. Například mezi lidmi ve věku 70 – 80 je sice o trochu více hospitalizovaných po očkování, ale zásadní je, že v této kategorii je očkovaných 85 % lidí. To znamená, že procentuálně je více hospitalizovaných mezi neočkovanými, než mezi očkovanými.
Úplně přesně je to takhle: na sto tisíc neočkovaných lidí v téhle kategorii připadá 74,2 hospitalizací s COVIDem, zatímco na 100 tisíc očkovaných připadá jen 14,3 hospitalizací. Tím pádem riziko, že skončí v nemocnici, je u neočkovaných bezmála pětkrát vyšší. A to ještě musíme brát v úvahu, že lidé nad 70 let byli z většiny očkovaní před nejdelší dobou a míra ochrany v čase zvlášť u starších a chronicky nemocných klesá. V dalších skupinách je nicméně tento poměr ještě příznivější pro očkované. U šedesátníků snižuje očkování pravděpodobnost hospitalizace 7,4krát, u dalších skupin se tento rozdíl dál zvyšuje. A mezi lidmi do 30 let je hospitalizovaných po očkování dokonce 18,6krát méně než těch bez očkování.“

Patrik Burian – člen týmu #OPĚTSPOLU