Všichni máme stejné přání: Být opět spolu

Naše společnost se ocitla v nejhorší krizi od Listopadu 1989. Nemylme se,​ koronavirus ji nezavinil, koronavirus ji pouze demaskoval.

Tak jako mezní situace obnaží slabiny jedince,​ obnažila pandemie slabiny společnosti. Nastolila otázku, zda vůbec společnost jako celek existuje, zda není společností, které žijí vedle sebe, víc. Společností, které hovoří stejnou řečí, ale nerozumějí si. Dívají se na totéž a poslouchají​ totéž, ale nevidí a neslyší totéž. Je těžké se navzájem chápat, když se​ vše polarizovalo.​ Kdo byl obětavý, je obětavější, kdo byl lhostejný, je lhostejnější, kdo byl empatický, je empatičtější,​ kdo byl nabubřelý, je nabubřelejší, kdo byl cynický, je cyničtější.

Nemáme příležitost pokusit se​ navzájem pochopit​ v diskusi u stolu, a tak si​ nadáváme na internetu, přesvědčeni o své jediné a svaté pravdě. Dříve nebo později pandemie skončí, otevřou se školy a hřiště, plovárny a hospody. Ale budeme pak skutečně opět spolu, nebo vedle sebe, protože příkopy budou příliš hluboké a jizvy příliš bolavé? Pojďme se snažit, aby to dopadlo dobře. Pojďme začít každý u sebe. Naslouchejme svým oponentům, vysvětlujme jim, proč je náš názor jiný,​ ale nesnažme se je zostudit a​ pokořit. Zkusme najít společný jmenovatel pro společné soužití. Mohla by jím být třeba​ slušnost.

Naše iniciativa #OPĚTSPOLU​ si dala nemalý úkol společnost stmelit. Abychom se mohli začít​ setkávat, musíme se zbavit všudypřítomné hrozby nákazy. Jsme přesvědčeni, že jedinou cestou, jak toho dosáhnout, je očkování. Očkování dobrovolné, očkování na základě svobodného rozhodnutí informovaného jedince. Očkování jako vstupenka do plnohodnotného​ života. Ale to je pouze první krok. Zbývá ještě nákaza, kterou nelze zjistit testy, které nelze předejít vakcínou, kterou nelze léčit v nemocnici. Vymýtit tuto nákazu bude mnohem těžší, je zažraná hluboko v každém z nás. I jí se lze zbavit, ale musíme chtít. Dokážeme-li to, teprve pak budeme #OPĚTSPOLU​.